Marrákeš, město kontrastů a tisíců chutí. Už dlouho jsem se chtěl někam podívat sám. Protože ale nejsem fanda do létání, nesmělo to být nějak zvlášť daleko. Nakonec složitým výběrovým algoritmem, který jsem nazval “Kup nejlevnější letenky a zmiz”, vyšlo Maroko jako vítěz. A tak tu o týden později sedím na střeše riádu uprostřed mediny ve městě Marrákeš, poslouchám ranní modlitbu, která se rozléhá městem a čekám, až si klucí splní povinnosti, aby mi mohli udělat snídani. Mám tu za sebou první den a noc, tak jsem si řekl, že bych mohl nějak nastínit první dojmy stále ještě naivního návštěvníka.

Dostat se do Maroka je pro nás teď děsně snadné. Ryanair provozuje přímé lety Praha – Marrákeš a s bagáží se tam vejdete do krásných 3 000 Kč. Navíc jsou to krásné, nedělní, ranní časy. Ubytování v Marrakéši se pak pohybuje přibližně okolo 200 Kč za pěkný hostel, nebo 500 Kč za soukromý pokoj. Letenky jsem hledal přímo na ryanair.com a ubytování na booking.com.

Narozdíl od Norska se dá udělat skutečně lowcost.

Co Marrákeš a Coachsurfing?

Coachsurfing je webová služba, která slouží k navazování kontaktů s místními lidmi, nebo se spolucestovateli. Typický scénář užití vypadá třeba tak, že letíte do Maroka, zadáte do ní informace o svém výletu a pokud jste někomu sympatičtí, dotyčný vás kontaktuje s nabídkou ubytování zdarma, nebo třeba jen nabídkou, že vám ukáže město apod. Já byl během týdně kontaktován tak deseti lidmi.

Mezi nimi byla i moc sympatická Maročanka, která mi pár dní před odletem zodpovídala řadu otázek a pomohla mi tak se na výlet lépe připravit a vybavit.

Sešel jsem se s ní hned po příletu a strávil s ní několik hodin. Prošli jsme velkou část Marrákeš medina, několik muzeí, mešit, trhů, botanických zahrad a dokonce i místní palác. Většinou to fungovalo tak, že jsem měl za dva zaplatit na naše okolo 200 Kč vstup, načež si má průvodkyně pokecala s obsluhou a šli jsme nakonec zadarmo nebo za malý úplatek. :))

Dozvěděl jsem se toho hrozně moc o muslimech, o jejich náboženství, rozdílných pohledech mladých a starých, názoru na uprchlickou krizi a extrémizmus. To bylo zejména zajímavé. Můžete věřit tomu, že vzdělaní muslimové nesnášejí extrémisty mnohem více než my. Koneckonců, mají k tomu více důvodů. Z jejího vyprávění vzešlo, že za extrémistickým chováním a “náboženskými požadavky” na muže a ženy nestojí žádný Islám a už vůbec né jejich bůh.

Jsou to prý manipulace jednotlivých kast konkrétních států. No nechci do toho teď víc zabrušovat, abych z toho pak nemusel vybrušovat, jako tenkrát Milda Roznerů, takže víc třeba později…

5 věcí, kterých jsem si všiml hned po příletu

  1. Kočky – Všude jsou kočky a rozhodně nedrží ramadán. Jak to řekl Martin Lawrence ve Filmu Mizerové II, když se díval na partičku souložících krys v různých polohách. “Dělají to jako my!”. Nejraději na posvátných prostorách mešit.
  2. Čápi – Neviděl jsem jediný komín, ale Čapích hnízd je tu tolik, že už asi tuším, kam mizí veškeré peníze z Evropské unie.
  3. Vůně na tržištích – Všudypřítomná vůně mentolu a dalších rostlin. Nenechte se ale unést nasáváním výparů, protože kolega bylináře je většinou místní rybář, který by se v Asterixovi o čerstvosti svých ryb určitě nehádal.
  4. Allahu akbar – tohle není věta, kterou byste měli slyšet před smrtí, jak naznačují média. Já si jí tu docela oblíbil, protože je většinou doprovázena nějakým darem od kolemjdoucího obchodníka.
  5. Pánské záchody – Na to, jak jsou Maročané malí mají nezvykle vysoko osazené mušle. Konečně si tak může člověk mé výšky dojít na malou, aniž by pak musel spálit své hadry na hromadě za městem.

To by pro dnešek stačilo. Já dospal deficit a mohu se vrhnout na objevování města a večer pak nočního života muslimů po západu slunce. Mám hlad, ostatně jako většina Marockého lidu v období Ramadánu. S tím rozdílem, že na mě v ulicích nečeká kobereček, ale hromady úžasného jídla a koření. Samozřejmě se mu budu oddávat v ústraní. Jsme lidi ne? Vzájemná úcta, respekt a tolerance.

2 KOMENTÁŘE