Zvědavost je jednou z vlastností, které bychom měli v průběhu svého života rozvíjet. Kdysi jsme byli všichni zvídaví. Jak se mají věci dnes? Otázky předcházejí odpovědím, to ví každý, ale stejně se nemohu zbavit pocitu, že se lidé stydí ptát. Stydí se pozorovat své okolí. To jak se kdo projevuje, jak co funguje. Naučili jsme se na sebe neupozorňovat a nevybočovat. Naučili jsme se? To je pěkná blbost. Někdo nás to naučil. A jeho to naučil někdo další. Nikdo z našich učitelů už vlastně ani neví, proč se to takhle učí. A protože se neptá sám sebe, nepřijde mu to zvláštní. Pojďme se ale povznést nad negativa a raději se zaměřit na zvědavost samotnou.

Proč jsme přestali

Jako malí jsme měli nekonečné množství otázek. Ty dospělé, kteří vědí úplně všechno, jsme jimi zásobili od rána do večera. Zajímalo nás úplně všechno. Byli jsme dokonalí pozorovatelé. Jako by se naše zvědavost nedala ukojit. Jenže ona se dala.

Ať už to byli naši unavení rodiče, nebo otrávení učitelé, nebo možná oba zmínění. Postupně nám začali dávat najevo, že ptát se na všechno není správné. Začali jsme slýchat věty typu „neptej se tak blbě“, „to tě nemusí zajímat“, „nevyrušuj“, „nepřemýšlej nad kravinami“, „věnuj se tomu, čemu máš“, „tohle není v našem učivu“… zkrátka na naše otázky přestal být čas. A tak jsme začali klást jen ty které byly „vhodné“. Ti méně extrovertní nekladli veřejně raději žádné.

Omezování se na určitá témata

Z výše uvedeného vyplývá, že jsme se v naší zvědavosti často omezili jen na pár témat. U těch jsme byli ochotní dělat něco navíc. Ptát se zkušenějších, pozorovat je a naslouchat jim. Všechny ostatní věci jsme se však naučili ignorovat. Dost často kvůli škole, která nás nutila drtit předměty, které nám zkrátka nebyly z nějakých důvodů blízké. Tím se nám, mimo jiné, dané téma znelíbilo na mnoho dalších let.

Tento důsledek je dle mého názoru velká škoda. Je zřejmé, že se každý musí specializovat na určité téma. Zejména kvůli zaměstnání. To ale přece neznamená, že se uzavře vůči ostatním informacím. Každá oblast z života je zajímavá a může nás obohatit na mnoha úrovních myšlení. Mozek funguje právě tak.

Mezi neurony v mozku existuje ohromné množství spojení, které by nám reálně vůbec nedávaly smysl. Neberou ohledy na témata a přeci vedou k tomu, že utvoří komplexní mysl, jakou měl třeba Leonardo Da Vinci.

Je opravdu velká škoda, když si člověk řekne, „tohle nebudu nikdy potřebovat“, „politika mě nezajímá“, „tohle nechci vědět, to není můj obor“. Zkuste se trochu více otevřít novému. Uvidíte, že vás to obohatí. Mezi vším existuje nějaká souvislost.

Najděte v sobě zvídavost dítěte.

Umění klást otázky

Ačkoliv zní název podkapitoly honosně, není to žádné umění. Co, Kdy, Jak, Proč… každá otázka je správná. Všimněte si, že většina otázek ani nepotřebuje odpověď. Mnoho otázek přináší další otázky a to je správně! Vybízí to k využití principu Rozděl a panuj. Na začátku stojí velký problém, pod kterým si nedokážeme nic představit. Necháme ho tedy našimi otázkami rozpadnout na menší, jednodušší podproblémy, které je mnohem jednoduší zkoumat a řešit.

Pokud vám přijde obtížné začít klást otázky na nějaké téma, buďte naivní, jako děti. Proč pták létá? Musí létat? Proč má peří? Proč a jak často máchá křídly? Jak souvisí jeho velikost s jeho obratností? A tak podobně… Otázky mohou být na první pohled hloupé, ale otevřou vám zcela novou perspektivu na dané téma.

Odpověď většinou dané téma uzavírá, kdežto otázka vybízí k rozjímání.

Myslíte si o sobě, že jste zvídaví a že takovýhle článek nepotřebujete číst? Zodpovězte si tedy jednoduchou otázku. Každý jsme jí jednou položil a každý jsme jí někdy slyšel. Proč je nebe modré? Kdysi vás to určitě zajímalo. Znáte tedy odpověď?

Závěr

Pokud jste dočetli článek až sem, gratuluji vám k vaší zvědavosti a doufám, že jsem ji nezklamal. Je dobré být zvědavý, je dobré být příznivcem celoživotního vzdělávání. Vědění pomáhá vám i lidem ve vašem okolí. Věnujte trochu času sebereflexi a zabývejte se vším, co vás alespoň trochu zajímá. Dělejte to proto, že můžete. Neočekávejte za každou nabytou znalost okamžitou odměnu. Tak to nefunguje. Ciťte se při tom dobře a neočekávejte nic. V práci vám za to peníze nejspíš nepřidají. Ne hned. Na vaší cestě vám to ale zcela určitě pomůže.

PS: Tento článek je jakýmsi brainstormingem na téma zvědavosti. Jestli jste zvědaví, jak dlouho jsem ho připravoval, tak asi deset minut a jak dlouho ho psal, tak necelou hodinu a půl. Doufám, že vám bude alespoň trochu dávat smysl. Jeho cílem je otevření tohoto tématu pro budoucí články s konkrétními praktikami, kterými se dají zvědavost a její přínosy umocňovat.